Stroncium
Je nejen chemický prvek, ale také nová kniha Jiřího Kulhánka, která konečně po asi roce slibů vyšla. Jak se dalo očekávat je plná krve, smrti, oživlých mrtvol, a budoucnosti. Hodně neveselé budoucnosti pro lidstvo. Respektive budoucnosti neveselé, temné a mrazivé. Zemi ovládá nová doba ledová, ledovce se sunou i k poslednímu obyvatelnému místu (městu) a to tak musí mít neustále zapnutý laser grid, jež sunoucí se leodvce odpařuje. A pochopitelně, k neustálému provozu laserů je nutná energie, hodně energie. Tu vyrábí stronciové reaktory, a stroncium těží ze dna bývalýých moří tz, jinak též technozombie, prostě nemrtví mrtví. A kupodivu hlavní hrdina/superhrdina se v první řadě prosekává horami těchhle všech živých i mrtvých a zachraňuje svět. Nebo alespoň sebe, protože by ho pochopitelně hodně lidí rádo vidělo pod drnem. A tak krev stříká proudem, a v akci je při výslechu i drtítko an varlata. Zkrátka takový úsměvný masakr, sice s literární hodnotou 0, ale člověk se pobaví, odreaguje.. Kdo má rád masakry, lze jen doporučit.
0 Comments:
Post a Comment
<< Home